Publikováno

A1k

Dnes v kině dávají film Cesta do vesmíru. Sice mne vesmír nezajímá a ani název mi nepřipadá nějak zajímavý, na film zajdu. Paní u pokladny se mě ptá na co jdu, když jí řeknu na film Cesta do vesmíru, tak mi pomalu s otevřenými ústy podává lístek. Tak v jaké řadě sedím? Ptám se sám sebe. Cože?! Řada 1284, tolik řad v našem malém kině není! Překonám strach a vejdu do sálu. Zavřou se dveře i když je nikdo nezavíral. Už to začíná být opravdu divné. Přede mnou se rozhostí obrovské plátno. Třeba našetřili nějaké peníze a velké plátno koupili. Uklidňuji se. Překvapivě svoji řadu najdu i když je pět minut před začátkem filmu, jsem v kině zatím sám. Už se začínám opravdu bát.  Půl minuty před začátkem přijde do sálu mladá dívka a sedne si na sedadlo za mnou. 8..7..6..5..4..3..2..1.. odpočítává se na plátně. Jakmile odpočítávání skončí, rozsvítí se modrá světla, žena mne chytne za rameno a my se teleportujeme. Projíždíme skrz plátnem a jakoby jsme byli součástí příběhu. Zjistím že jsme ve vesmírné lodi, která se právě chystá proniknou středem Saturnu. Pro smrtelníky nemožné, ale my nejsme v realitě, teda myslím. Ale o tomhle není film! Říkám ženě. Ona mi neodpoví , ale říká mi, že ty se jmenuješ Qo a já se jmenuji A1k. A toto je expedice Cesta středem Saturnu. Ze sluchátka nás zdraví, mně neznámí hlas. A1k asi ví o koho jde. Také mně říká, že jsem byl vybrán pro tuto expedici. Z jejího hlasu cítím nejistotu a strach. Před námi se vyjímá velká plynová koule a my se k ní nebezpečně přibližujeme. Na velké obrazovce se začíná odpočítávat. 3..2..1.. loď se silně otřásne a já ztratím vědomí. Vzbudím se doma ve své posteli. Říkám si že to byl jen sen, dokud si nevšimnu obrovského šrámu na hlavě. Oblíkám se a spěchám ke kinu. Uvidím velký plakát s nápisem film Cesta středem Saturnu. Herci: neznámí. A půl minuty před začátkem filmu přijde do sálu mladá žena a už jen slyším hluk za zavřenými dveřmi.